Čas je kluzká potvora

Člověk si myslí, že si ho udělá, nebo nahradí, nějak vytvoří tím, že přeskupí činnosti, které má naplánované, ale ne. Čas plyne v nepravidelných intervalech, jakýchsi kapsách, a ty jsou těžko zachytitelné. Většinou se divíme, kam to uteklo a někdy, ale opravdu výjimečně, se v té kapse ocitneme a můžeme si užívat zdánlivě nekonečně dlouhou chvíli.
Proč tak obsáhle o čase? Protože se v posledních měsících zdá, že jsem neustále pár kroků za během času, těžko stíhám, co jsem dřív stíhala, mé největší přání je mít nějaký ten čas pro sebe a dnes večer se mi to daří! Sedím, nic nemusím a ještě se mi nechce spát - neuvěřitelné.
Toliko pro ty, co se leckdy cítí stejně a i pro ty, kteří mají organizaci svého času (a je opravdu váš?) v malíku. Stačí mít navíc jedno dítě či břicho jak sud a ta kluzká veličina uteče kamsi vpřed:-)

Ovšem díky této skvělé dlouhé chvíli mohu vystavit pár plodů neúnavného hledání minut a chvilek na šití a vymýšlení dětských oděvů. Výhoda momentální nedostatku pracovních stolů a prostoru na ně je například i v tom, že mám šicí stroj v koupelně a tudíž můžu při koupání děcka něco stihnout. Většinou si tak akorát navinu spodní nit a musím zasahovat, ale i to se počítá...

Takže, pár kousků pro případnou inspiraci, i já jsem byla často inspirována jinými, až na ty oblečky, ale to je hodně poznat na jejich nedokonalosti. No, vlastně dokonalost je asi to poslední slovo, kterým bych svoje výtvory popsala. Hlavní věci pro mě teď jsou: potřebnost, funkčnost, proveditelnost, cena a pak možná vzhled:-)

Tréningové svrchní kalhotky, do kterých se vloží buď malá vkladačka nebo čtvercovka nebo co se hodí. Materiál - PUL a vlněný úplet, na okrajích lemovací gumička

Tady je vidět trochu víc dovnitř

Vkladačky ze starého froté ručníku, vpravo obyč dvojitá, vlevo přehnutá tak, aby uprostřed měla tři vrstvy. 

Ze stejného ručníku jsou i tyto gaťky, ale jsou příliš malé (ano, výsledek nedostatečného měření před šitím:-) a tak je dostane pes.

Tomu jsou pro změnu velké.

Podivně vypadající budoucí vlňáčky ze Šumavské ovčí vlny z mého obchodu - jelikož nepletu, tak jsou háčkované a připravené na další úpravy (obháčkování jemnějším Merinem, úprava tvaru a tak). Prala jsem je na zkoušku na 90° a krásně zfilcovatěly.

Poněvadž začíná slunce pěkně připalovat, potřebujeme jemné košile s dlouhým rukávem.  Posloužilo nám staré tkané prostěradlo, které je tak opotřebované, že jemnější tkaninu bych nenašla (i za cenu těch pár míst, kde je skoro jen osnova:-) Lemováno keprovkou, která pouští barvy, takže nedoporučuju! Střih jsem vyrobila podle bundičky, která malé sedí. Teď tak dělám většinu střihů.

Tak jsem se těšila na tohle tílko z BIO bavlněného oboulíce (také bude v obchodě, nejspíš na podzim), ale pěkně nepěkně se to šije na mé starší mašince. Ani ten obnitkovací steh nepomáhá, kroutí se to a vytahává, nakonec je to o pár velikostí větší než potřebujeme... Na ty lemy jsem použila BIO bavlněné žebro, ale nemuselo být. Ušila jsem pak ještě jedno bez lemů, jen založené, a je to jednodušší a vypadá to snad i trochu líp.

Tady je detail švu - ten jsem nechala vpředu uprostřed kvůli co největšímu pohodlí, malá nespí na břiše, ale všelijak jinak se kroutí.

Důkaz toho, že využít na plenkování lze skoro vše - tohle byl starý obarvený ručník a z něj je dvouvrstvá tvarovaná vkladačka, vzadu otevřená pro případné docpání. 

Staré povlaky na polštáře = nové gatě:-)

Druhá košilka ze zmiňovaného prostěradla, tentokrát bez keprovky a s kanýrem dole.

Ocením a děkuji za připomínky a nápady na zlepšení!